Göttinger Predigten

deutsch English espańol
portuguęs dansk Schweiz

Startseite

Aktuelle Predigten

Archiv

Besondere Gelegenheiten

Suche

Links

Gästebuch

Konzeption

Unsere Autoren weltweit

Kontakt
ISSN 2195-3171





Göttinger Predigten im Internet hg. von U. Nembach

Quasimodogeniti, 27.04.2014

Proč důvěřovat Bohu?
Predigt zu Izajáš 40:25-31, verfasst von Martin Piętak, Th.D

Epištola: Židùm 12, 1-3, Evangelium: Jan 20,19-29, Kázání: Iz 40,25-31

 

Každý z nás má své problémy, které nás trápí, unavují, èi dokonce oslabují (fyzicky, duševnì nebo i duchovnì): zdraví, finance, ztráta práce, nemožnost sehnat práci novou, problémy pøi výchovì dìtí, špatné vztahy v rodinì, ať už našim pøièinìním, èi nikoli, samota a zármutek nad smrtí blízkého, èi také nevíra nejbližších (zejména dìtí). Ještì jiné trápí zodpovìdnost a povinnosti v zamìstnání èi ve škole, které jsou na nás nakládány, a kterým se nedokážeme vždycky bránit. A k tomu èasto pøistupuje špatné svìdomí, vzpomínky na naše osobní selhání, trapasy èi høíchy, snad i skryté, ale pøed Bohem zjevné. Co dìláme, když nás nìco z toho tíží a hnìte?

Bible øíká, že bychom mìli „složit svou nadìji v Hospodinu". Jistì, to pro nás není nic nového! To my dobøe víme. Jenže v praxi to èasto vypadá jinak a èlovìk má dojem, že se musí spolehnout na sebe.

Proè bychom vlastnì mìli spoléhat na Boha? A když už, tak JAK to máme udìlat/projevit? Náš text je takovým uvedením do duchovní (i duševní) prevence a terapie životem utahaného èlovìka. A k nim patøíme aspoò obèas všichni. Myslím, že nám zde Písmo pøedkládá nìco, co nenahradí žádný psycholog èi psychoanalytik èi kdokoli „psycho-". Proè tedy dùvìøovat Bohu?

  1. Protože je mocným Bohem.

Duchovní (èasto i duševní) prevence èi terapie zaèíná vždy pohledem na Boha: tøeba skrze to, co udìlal/dìlá ve stvoøení kolem nás. Víme pøece dobøe, jak blahodárný je relax v pøírodì. Ale zde nejde jen o to vyrazit do lesa. Jde o to v tom lese hledat také (a pøedevším) stopy Boží moci. To vše krásné a dokonalé, nesmírné ve svém rozsahu je dílem mocného Stvoøitele. To vše svìdèí o Jeho velikosti a moci. Rozhodneme-li se mu dùvìøovat, urèitì nás nezklame, protože jeho moc pøesahuje naše možnosti i pøedstavivost. Mùže stvoøit nìco zcela nového tam, kde jsme v koncích.

  1. Protože nás zná osobnì.

On svìt nejen stvoøil, ale také ví o všem, co se na nìm dìje a zná vše osobnì. V textu èteme, že „...v plném poètu vyvádí zástupy hvìzd a všechny volá jménem... nechybí mu ani jedna." (v. 26). Zkusme si pracovnì tento obraz uchopit doslova. Odhaduje se, že jen v naší galaxii (Mléèné dráze) je na 200-500 miliard hvìzd. Vìdci ale odhadují, že podobných galaxií je ve vesmíru asi 50 miliard, každá s miliardami hvìzd, takže odhad poètu se pohybuje v øádech trilionù (1x1021- 20x1022)... A to jsme ještì možná nedohlédli na konec vesmíru! Z tìch trilionù hvìzd máme v tzv. „katalogu jasných hvìzd" (èili tìch jasnìjších) najdeme popsáno asi 9110 hvìzd. Jen nìco kolem 200-300 hvìzd má své jméno. V souèasnosti se však k oznaèení hvìzd používají nikoli jména, nýbrž souøadnice (napø. NTTS 045251+3016). Že by nám už došla fantazie? Ale Bùh zná každou z tìch triliónù hvìzd osobnì. JMÉNEM! A nechybí mu ani jedna... Stejnì tak zná i miliardy lidí na této zemi. JMÉNEM! Tedy i tebe - a tvé problémy. Proto obvykle øíkáme, že náš Bùh je OSOBNÍ - není to jen nìjaká myšlenka èi síla. A každý z nás je mu cenný a dùležitý. Hospodinu není skryto nic, co prožíváme. Bùh nezapomíná a není pøíliš unaven na to, aby se vìnoval každému z nás. Ten, kterému bychom mìli dùvìøovat je tedy kompetentní - zná naši problematiku jako nikdo jiný (vèetnì nás samých).

  1. Protože nám vychází vstøíc.

Bùh však není pouze mocný Bùh, který o nás ví - tak jako leckteré státní úøady: jsou také tak nìjak „mocné", vìdí o nás, ale s pomocí to není vždy tak žhavé. Je to Bùh, který èlovìku vychází vstøíc, aby mu pomohl, aby ho zachránil. Bùh je Bohem prvního kroku: je to on, kdo dìlá první krok smìrem k èlovìku. Protože ho miluje. (To se, pøi vší úctì, o státních úøadech øíct asi moc nedá). To vyznává celý Starý zákon, ale nejzøetelnìji to vidíme v ukøižovaném a vzkøíšeném Ježíši Kristu.

Jedna ruská køesťanská píseò to krásnì vyjadøuje takto: „hledal jsem tì, mùj Bože, ale Tys mne našel".

 

  1. Protože nás sám skrze životní trní nese.

Bùh je Bùh, který ty, kdo mu dùvìøují, sám skrze životní trní NESE. To je krásné symbolické vyjádøení boží péèe a božího posilnìní pro náš život. (I když i to doslovné nesení by se jistì hodilo tøeba jednomu z našich spolubratøí, který bydlí v 15 poschodí. Už nìjaký èas jim v paneláku nejezdí výtah ...) Pán Bùh nám nabízí svou pomoc, chce nás posilòovat a zvedat z prachu, do kterého neustále padáme. Bible øíká, že i ti, kdo jsou na vrcholu svých sil (tj. mladí) se døíve nebo pozdìji unaví a padají. Spoléhat se na vlastní síly, nebo na síly druhých mùže být ošidné. Spoléhat se na Boha znamená najít pokoj i tam, kde zuøí bouøe. Jen je tøeba nechat Boha, aby nás nesl.

Øíká se, že orli cítí bouøku dávno pøedtím, než pøijde. Proto vyletí vysoko a èekají na pøíchod vìtrù. Když bouøe udeøí, orel jen nastaví svá køídla a nechá se unášet stále výš a výš, až nad bouøkové mraky. A zatímco dole zuøí bouøe, orel krouží vysoko nad ní. Orel pøed bouøkou neutíká. Nechá se vznést vìtry, které bouøi doprovázejí.

Když dùvìøujeme Bohu, on nás zbavuje ochromujícího stresu a ochablosti. Vynáší nás nad naše problémy, abychom z ptaèí perspektivy pohlédli na náš život a našli nové cesty. Je dobré uèit se dùvìøovat Bohu v každé životní situaci a pøenechávat mu veškerou svou starost. Nìkdo øekl, že starat se (místo dùvìøovat Bohu) je nìco jako slintání: u malých dìtí je to normální, u dospìlých nikoliv. Stejnì tak je i dùvìra v Boha souèástí procesu dospívání naší víry. Ať tedy naše dùvìra a víra roste s každou zkušeností Boží moci, Božího osobního pøístupu, Boží vstøícnosti i Božího nesení.



Mgr. Martin Piętak, Th.D
Horní Suchá
E-Mail: mapietak@gmail.com

(zurück zum Seitenanfang)